Fotografie v Řecku
Historie řecké fotografie od počátků do současnosti. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Řecku mimo jiné důsledkem změny technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění.
19. století
[editovat | editovat zdroj]Historie řecké fotografie začala cestovateli z Kanady a Evropy do Řecka. Kanaďan s francouzskými kořeny Gaspard-Pierre-Gustave Joly a Francouz Joseph-Philibert Girault de Prangey patřili mezi umělce, kteří přijeli do Řecka a fotografovali zemi metodou daguerrotypie ve 30. a 40. letech 19. století. Ve 40. letech 19. století přicestoval do Řecka francouzský fotograf Philibert Perraud (1815–1863), který učil fotografii řeckého malíře Filippose Margaritise. Ten se následně stal údajně prvním řeckým fotografem a který později otevřel první řecký profesionální fotoateliér v roce 1853 v Aténách.
V roce 1859 otevřel řecký fotograf Petros Moraites svůj fotografický ateliér v Aténách s Athanasiem Kalfasem. Pořídil mnoho portrétů mnoha řeckých obyvatel včetně královské rodiny a kolem roku 1870 se stal jedním z nejpozoruhodnějších fotografů v Řecku své doby.
Bratři Zangakiové (George a Constantine) byli dva řečtí fotografové aktivní v letech 1870–1890[1][2]) se specializovali na fotografie historických nebo starověkých egyptských scén, které pak prodávali turistům jako pohlednice. Občas spolupracovali s fotografem Hippolytem Arnouxem z města Port Said.
Podle průvodce vydaného v roce 1891 existovalo v Řecku 27 fotoateliérů.
Hlavní fotografové
[editovat | editovat zdroj]- Filippos Margaritis (1839–1892)
- Leonidas Papazoglou (1872–1918)
- Stefanos Stournaras (1867–1928) řecký malíř a fotograf, průkopník fotografie ve Volosu
První polovina 20. století
[editovat | editovat zdroj]Za zásadní pro vývoj fotografie v Řecku na počátku 20. století je považována práce švýcarského fotografa Frédérica Boissonnase.[3] V letech 1903 až 1933 podnikl Boissonnas několik cest do Řecka, kde systematicky dokumentoval zemi na krajinářských fotografiích, pořízených ve všech koutech země odrážející jeho kontinuitu od starověku až po současnost. Procestoval Peloponés, Krétu, ostrovy, Ithaku, horu Athos atd. Na jedné řecké expedici s krajanem historikem umění Danielem Baudem-Bovym uskutečnil Boissonnas 2. srpna 1913 první zaznamenaný novodobý výstup na horu Olymp, za pomoci lovce divokých koz z Litochora, Christose Kakkalose.
Celkem Boissonnas vydal 14 fotoalb věnovaných Řecku, z nichž mnohé patří do tematické série nazvané L'image de la Grece (Obraz Řecka),[4] jeho snímky rozhodujícím způsobem přispívají k identitě Řecka v Evropě. propagaci země jako turistické destinace, ale také její politickou situaci. Jeho fotografie archeologických nalezišť tvoří 20 % jeho celkové řecké série. Navštívil Akropoli,[5] Delfy, Olympii, Dodoni, Knossos, Délos a mnoho dalších míst, poskytujících rozsáhlé ikonografické panorama klasických řeckých starožitností.[4] V roce 1923 použil Le Courbusier Boissonnasovy fotografie Parthenonu ve své knize Vers un architecture.[6][7]
Daniel Baud-Bovy psal o dalších ambicích jejich spolupráce na těchto publikacích;
"Řecko bylo po mnoho let považováno za jednu z těchto mrtvých hvězd, jejichž paprsky k nám zasahují z minulých staletí. Je třeba vinit archeology nebo historiky umění. Neviděli nic jiného než ruiny... naším plánem bylo zabývat se nejen leskem starověkých památek, ale také znovu prožít krajinu, která je obklopuje, lidi, kteří jsou jejich každodenními svědky."
Boissonnas, který se zajímal nejen o dokumentaci lokality, se také zaměřoval na interpretaci řecké krajiny v kombinaci klasické antiky s provinčním řeckým folklórem prostřednictvím asociací přírodních a kulturních prvků pečlivě komponovaných a v nejlepším rozptýleném světle.[8] Mimochodem pořídil pět set fotografií automatických tanců mladé ženy známé jako 'Magdeleine G' v Parthenonu v antickém kostýmu, které byly pověřeny ilustrováním knihy hypnotizéra Émile Magnina L’Art et l’Hypnose,[9][10] a později obdivován surrealisty. Jeho poslední fotoalbum o Řecku vydané v roce 1933 se jmenovalo 'Following the ship of Ulysses', které se snažilo rekonstruovat epos a symbolickým způsobem šířit řeckou kulturu po celé Evropě.[11] Fotografie byly doplněny úryvky z Homérovy Odyssey.[4]
Hlavní fotografové
[editovat | editovat zdroj]- Anastasios Gaziadis (1853–1931)[12]
- Panayotis Fatseas, Panayiotis Fatseas (1888–1938, Παναγιώτης Φατσέας)[13]
- Nelly's, fotografka Elli Souyioultzoglou-Seraïdari (1889–1998)
- Nikólaos Tompázis, (1894–1986)
- Voula Papaioannou (1898–1990) dokumentární fotografka
- Pericles Papachatzidakis (1905–1990, Περικλής Παπαχατζιδάκης)
- Spyros Meletzis (1906–2003) fotograf řeckého odboje v letech 1941–1944
- Dimitris Harissiadis (1911–1993)
- Kostas Balafas (1920–2011) zaznamenával venkovský způsob života, albánskou frontu a okupaci
Druhá polovina 20. století a 21. století
[editovat | editovat zdroj].jpg)
V roce 1952 byla založena Řecká fotografická společnost (EFE) a v roce 1956 byla uspořádána První panhelénská výstava fotografického umění v Aténách.
V 80. a 90. letech 20. století fungovalo hnutí Nové řecké fotografie, které podporovalo kreativní fotografii v Řecku. Jednou z hlavních postav hnutí byl Yiorgos Depollas.
Fotografové
[editovat | editovat zdroj]V pořadí podle roku narození
- Alkis Xanthakis (* 1945), řecký historik fotografie, fotograf, profesor, spisovatel a sběratel
- Yiorgos Depollas (* 1947)
- John Stathatos (* 1947)
- Dimitris Yeros (* 1948)
- Nikos Economopoulos (1953, Νίκος Οικονομόπουλος, Nikos Oikonomopoulos)
- Vassilis Makris (* 1958)
- Yannis Behrakis (1960–2019)
- Ianna Andreadisová (* 1960)
- Tzeli Hadjidimitriou (* 1962, Jelly Hadjidimitriou, Τζέλη Χατζηδημητρίου)
Zahraniční fotografové aktivní v Řecku
[editovat | editovat zdroj]- Pierre Gustave Joly de Lotbiniere (1798–1865, Kanaďan)
- Joseph-Philibert Girault de Prangey (1804–1892, Francouz)
- Philibert Perraud (1815–1863?, Francouz)
- George Wilson Bridges
- James Robertson (1813–1888)
- Francis Frith (1822–1898)
- Francis Bedford (1816–1894)
- Fred Boissonnas (1858–1946, švýcarský fotograf)
- Albert Meyer (Němec)
- Alfred Nicolas Normand (Francouz)
- Underwood & Underwood (americká firma)
Muzea a galerie
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku History of Greek photography na anglické Wikipedii.
- ↑ Princeton University Archivováno 11. 6. 2011 na Wayback Machine., The Zangaki Collection finding aid lists them as flourishing 1870 to 1875
- ↑ Cambridge University Archivováno 5. 3. 2012 na Wayback Machine., The Janus database lists them as flourishing 1880 to 1889
- ↑ PSALLIDAS, Created by Dimitris. FRED BOISSONNAS ARCHIVE (1858 – 1946) | thmphoto [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Vandermeulen, Bruno; VEYS, DANNY. Imaging history : photography after the fact. [s.l.]: Brussel ASA Publishers ISBN 978-94-6117-013-2.
- ↑ Thibaudet, Albert; BOISSONNAS, FRÉDÉRIC; LIGARAN. L'Acropole : Illustré de quarante-sept photographies de Fred Boissonnas. [s.l.]: Primento Digital Publishing ISBN 978-2-335-16969-0.
- ↑ Sequeira, Marta. Towards a public space : Le Corbusier and the Greco-Latin tradition in the modern city. [s.l.]: Routledge ISBN 978-1-4724-7591-6.
- ↑ Higgott, Andrew; WRAY, TIMOTHY. Camera constructs : photography, architecture and the modern city. [s.l.]: Routledge ISBN 978-1-4724-4538-4.
- ↑ Girardin, D. (1998). Frédéric Boissonnas: Between tradition and modernity. History of Photography, 22(3), 281-283.
- ↑ Émile Magnin, L’Art et l’Hypnose. Interprétation plastique d’œuvres littéraires et musicales. Geneva: Atar/Paris: Alcan, 1906
- ↑ Eidenbenz, C. (2011). Hypnosis at the Parthenon. Magdeleine G. photographed by Fred Boissonnas. Études photographiques, (28)
- ↑ Radet, G. (1934). Victor Bérard, Dans le sillage d'Ulysse (Album odysséen), 165 photographies de Frédéric Boissonnas, 1933. Revue des Études Anciennes, 36(2), 261-262
- ↑ Archivovaná kopie. www.acgart.gr [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-26.
- ↑ A bygone era go on display at Benaki Museum [online]. 2008-02-28 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Alkis Xanthakis, History of Greek Photography, 1839–1960 (Historie řecké fotografie, anglický překlad: J. Solman & G. Cox), Hellenic literary & Historical Archives Society, Athény 1988 (ISBN 978-9602010648)
- Kostas Ioannidis, Contemporary Greek Photography: A Century in Thirty Years, Athény, Futura, 2008 KAPUT Art magazine Archivováno 5. 3. 2013 na Wayback Machine.
- Athens 1839–1900: Photographic Testimonies (Athény, 1985)
- Athens 1839–1900: Photographic Record (Athény, Benaki Museum, 2003)
- Das Land der Griechen mit der Seele Suchen (Kolín, 1990)
- John Stathatos, The Invention of Landscape: Greek Landscape and Greek Photography, 1870–1995 (Soluň, 1996)
- John Stathatos, Image and Icon: The New Greek Photography 1975–1995 (1997)
- Alkis Xanthakis, History of Greek Photography 1839–1970 (Historie řecké fotografie), 2008 Papyros Publishing Company, Athény
- Aspects de la Photographie Hellénique (Nice, Ministère de la Culture Hellénique, Mairie de Nice, 1998)
- Fani Constantinou, Photography by James Robertson 'Athens and the Grecian Antiquities' 1853–1854 from the Photographic Archive of the Benaki Museum, Athény, Benaki Museum, 1998
- Alkis Xanthakis, Filippos Margaritis The First Greek Photographer, Athény: Photographos, 1900
- Alkis Xanthakis, Nineteenth Century Greece through the lens of Petros Moraitis, Athény, Potamos, 2001
- Haris Yiakoumis, La Grè ce Photographique et Littèraire au XIXe siècle. Athény, Bastas-Plessas, 1997
- Haris Yiakoumis, The Acropolis of Athens, Photographs 1839–1959, Athény, Potamos, 2000
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fotografie v Řecku na Wikimedia Commons - Fotografické archivy muzea Benaki
- Muzeum fotografie v Soluni
- John Stathatos: Texty o řecké fotografii
